Podnětem ke vzniku souboru byla stará pacovská tradice, svým obsahem a zaměřením zcela ojedinělá snad v celých Čechách. Bylo to Kozimbrské posvícení, které se s různými přestávkami koná až dodnes (můžete ho přijet shlédnout do Pacova na slavnostní otevírání zámku).
Posvícení
se slaví vždy
v neděli
po svátku sv. Vavřince, t.j. druhou neděli
v měsíci
srpnu, jako oslava
zahájení sklizně ranných brambor
–
hlavní obživy chudých. Znamenalo to konec
bídy a strádání. Brambory
s cibulkou
jsou také hlavním pokrmem
posvícení,
které vrcholí vždy volbou nového
starosty pro
pacovskou čtvrť, která má název
Kozimberk. Nový starosta vždy
přebírá od
svého předchůdce kozimberské právo a
dlabané dřeváky, v nichž zahajuje
první tanec při
veselici.
V roce 1968 byl organizátory Kozimberského
posvícení požádán o
vystoupení
pacovský dudák F. Zajíc. O rok později
zpívala za doprovodu dud skupina mladých
zpěváků
píseň o životě a práci kozimberských
občanů,
kterou pro tuto slavnost složil Ladislav Křížek.
To však ještě nebyl základ souboru, protože většina těchto lidí neprojevila o soustavnou souborovou činnost zájem. Později se podařilo utvořit skupinku zájemců, kteří měli zájem zpívat lidové písně. Byli to František Zajíc, Jaroslav Hejda, Václav Kukačka, Marie Holakovská, Melita Kolářová aJožka Hájková. Tito lidé dali základ prvnímu folklornímu souboru v Pacově.
Práce v pacovských podmínkách nebyla nikterak lehká. Nebylo kde zkoušet, nebyly kroje, nebylo ani odborné vedení. Na prvních zkouškách se nacvičovaly pouze dudácké lidové písně. Postupně soubor získával další zájemce i muzikanty. Aby bylo možné uskutečnit první vystoupení, vypůjčili si začínající členové kroje od táborských baráčníků.
Od roku 1972 převzal nad souborem
patronát ZV ROH n.p.
Strojobal závod Pacov, který zajistil
finanční
pomoc a umožnil zkoušet nejprve v budově závodu a
později
v sokolovně. První tance začal nacvičovat Jiří
Taks
(který je s námi dodnes),
bývalý člen
souboru Třebíčan. Zkušeností mnoho
nebylo,
avšak Okresní kulturní středisko v
Pelhřimově
ochotně zorganizovalo dvoudenní taneční
školení pod vedením Míly
Brtníka,
vedoucího souboru písní a tanců
Vysočan z Jihlavy.
Školení bylo velice
prospěšné a
užitečné pro další práci po
stránce
taneční i hudební. Od tohoto okamžiku
váže členy
souboru s Mílou Brtníkem velmi dobré a
srdečné přátelství, které
se v
dalších letech při různých
příležitostech
ještě upevnilo na základě oboustranné
spolupráce.
Dalším velmi důležitým
mezníkem v životě
souboru byl rok 1977, kdy přichází
Vladimíra
Pechová s bohatými zkušenostmi z
Prácheňského souboru písní
a tanců ve
Strakonicích. Ujímá se
vedení
taneční složky a choreografie. Soubor
dostává
novou tvář a nové pojetí
lidového
tanečního projevu. Její práce nebyla
nikterak
lehká. Znamenalo to pro ni seznámit se nejenom s
repertoárem souboru ale především s
poněkud
odlišným charakterem folklóru na
Vysočině.
V roce 1978 se Stražišťan
zůčastnil na pozvání
Krajského kulturního střediska v
Českých
Budjovicíchsetkání
jihočeských souborů v
Chlumu u Třeboně, odkud si odvezl velmi cenné
připomínky
poroty, ve které zasedali vynikající
odborníci jako manželé Rejškovi z
Prahy, Josef
Režný ze Strakonic a Zorka Soukupová z
Českých
Budějovic.
Právě na jejich popud vedení souboru
zahájilo
intenzivní studium všech dostupných
materiálů o kroji, lidových zvycích a
obyčejích našeho regionu. Byla
navázána
spolupráce především s
Okresním muzeem v
Pelhřimově, Městskými muzei v Pacově a Humpolci. Za
veliké finanční podpory
patronátního
závodu a velmi obětavé práce
všech členů
souboru postupně vznikal kroj, který se v této
oblasti
nosil. Členové souboru nelitovali námahy a
většinu
krojových součástí si ušili
sami. Tak
soubor po stodvaceti letech obnovil kroj, ve kterém
reprezentuje
své město a svůj kraj. Jeho krása
vyniká hlavně
bohatou výšivkou na bílé
sukni, což je
zvláštností
zdejší oblasti.
Mužské kroje jsou obohaceny především
vyšívanými koženými opasky.
Veliká a možno
říci soustavná práce je
věnována studiu dnes již téměř
zapomenutých
lidových písní
především z pacovska,
které byly zaznamenány panem Stanislavem Koubou a
Josefem
Kratochvílem. Mnoho těchto písní bylo
jevištně zpracováno v lidových
zvycích na
pacovsku, např. Kozimberské posvícení,
čepení nevěsty, stavění májů,
soukenický
masopust a další.
Koncem roku 1994 oslavil soubor Stražišťan 25.
výročí svého založení. Jeho
činnost můžeme
hodnotit především tak, že je od
samého
začátku své činnosti důstojným
nositelem
lidové kultury svého města a kraje.
Soubor reprezentoval svůj kraj na folklorních festivalech: